Říjen neodmyslitelně patří k nejoblíbenější části roku, zejména kvůli krásně podzimně zbarvené přírodě. Vyrazili jsme opět do Doubravníku, odkud jsme vyjížděli na různá místa a snažili se každý urvat malý kousíček té nádhery zvané podzim.

     Vše začalo už cestou. Ráno jsme vyrazili směrem na Skryje a zastavili se v Braníškovicích u aleje Jeřabin, prý jsou i jedle, ale nikomu bych to nedoporučoval. Ve Skryjích na nás čekala malebná kaple, vystavěná roku 1928 a zasvěcená Cyrilovi a Metoději. Je zajímavé, kolik krásných míst se ukrývá a najde jen náhodou. Zde nás chytla i krátká sprška z nebe. Vyrazili jsme dál na námi oblíbenou louku u Kalů, s vyhlídkou na viadukt v Dolních Loučkách. Jen jsme zastavili, našlo si k nám cestu i slunce a začalo kreslit po krajině. Lepší podzimní začátek výjezdu bychom asi ani mýt nemohli. Takže! Takže oběd musel ještě počkat. Další cíl byla obec Husle. Ona je to opravdu velmi malá obec, ale když se projde na druhý konec, tak jsme se po dalších deseti minutách ocitly na louce ze které bylo nádherně vidět celé údolí od Tišnova až po zříceninu hradu Zubštejn. Jak říká jeden náš člen, bylo to "lovely". Dál už ná čekalo jen klesání do údolí, cestou jsme ještě zastavili v Maňové a vyfotili barevné, sluncem ozářené kopce na protější straně údolí. Unaveni a spokojeni jsme si dali pozdní oběd, ubytovali se a odpočívali na druhý den.

     Ranní budíček nás velmi brzy vytáhl z postele, abychom šli na východ slunce. Vybrali jsme si Sejřek a tam vyhlídku na hrad Pernštejn. Vydrželi jsme až do 8 hodin, slunce sice nevyšlo, ale i tak to bylo krásné.
Po snídani jsme pak vyrazili ke křížku nad Křížovicemi, odkud je vidět část Doubravníku s věží kostela. Avšak to nejlepší mělo teprve přijít. Zatím co se všichni bavili focením všech, já stále říkal, že vyjde slunce a že odtud se nehneme, dokud se to nestane. A opravdu. Po necelé půlhodince tajtrdlikování se nám naskytl dechberoucí pohled na protější stráň plnou barevných stromů a sluníčko jen tak vybarvilo tu nejkrásnější krajinu, která tam byla přímo pro nás. Nádhera to bylo, to vám povím že jo. Vyrazili jsme na další štaci, směr Nedvědice a dál za Kovářovou. Je to naše oblíbené místo a i zde bylo na co koukat. Sluníčko se schovalo a tak jsme vyrazili zpět, unaveni, ale spokojeni. Nedalo nám to a přeci jen jsme ještě zamířili do cukrárny v Nedvědicích, abychom doplnili energii. Další co nás společně čekalo, bylo večerní opékání buřtů, s čímž nám pomohl gril, a pak posezení a diskutování nad fotkami, které jsme vybírali do soutěže MSMO. Spát jsme šli brzy, čekalo nás totiž další ranní dobrodružství.

     Budík zvoní v 5:15, moc se nám nechce, ale přesto vstáváme na druhý pokus focení východu slunce. Tentokrát jsme vyrazili k oblíbené kapličce u Maňové s vyhlídkou na Bozinku a Doubravník. Nebe se začalo zatahovat a když už bylo jasné, že opět nevyjde, posunuli jsme se dál k Bozince a kapli sv. Maří Magdaleny. Podzimní rubáš krajině náramně slušel, i když slunce nevyšlo. Užili jsme si nádherné ráno. 

     Po snídani nás čekala cesta do další malebné vísky s názvem Rakové. Už při příjezdu nás čekalo úsměvné přivítání cedulkami, které nás informovali o zvýšeném pohybu slepic obcí. Zastavili jsme na konci a prošli si ji celou tam i zpět. Sluníčko už opět ukazovalo, že se ještě nevzdává a tak jsme pokračovali dál na Sejřek-Nový dvůr, odkud je vidět krásně na celý hrad Pernštejn i jeho nedávno rekonstruované zahrady. 
     Odpoledne jsme si udělali výlet k bývalé papírně na Prudké, prošli se kolem řeky a vrátili se zpět k 33 metrů dlouhé dřevěné kryté lávce z roku 1899, postavené tesařským mistrem Janem Nejezem ze Železného. Do večera ještě chvíli zbývalo, tak jsme se zajeli podívat, jak to vypadá v Lomnici u Tišnova. Po focení jsme se stavili na náměstí do cukrárny a jak si tak sedíme a cpeme se zákusky, přiletěla na kytku hned vedle nás Dlouhozobka. No, a hned bylo ve foťáku o desítky fotek víc. Ono zachytit tohoto malého tvora, připomínajícího svým letem Kolibříka, není nic snadného. Sluníčko rychle zapadalo, tak jsme ještě nakoukli do židovské čtvrti a tradá zpět na penzion.

     Přišel večer a s ním i milá událost. Naše členka Terka, pro nás připravila cestovatelskou přednášku z cesty po Islandu, který letos navštívila. Její poutavé vyprávění si našlo uši všech přítomných, mezi nimiž byla i starostka Doubravníku paní Šenkyříková. Součástí přednášky byla i malá výstavka předmětů a ochutnávka cukrovinek přímo z Islandu.

     Večer teprve začal a my si připravili pro členy další činnost, bowling. Ač náročný sport, tak i přesto rozhýbal všechny nemohoucí a přinesl spoustu zábavy a nezapomenutelných zážitků. Byl to zkrátka večer, který se zapsal u každého, kdo tam byl. Tentokrát jsme šli na kutě opravdu až s posledními minutami dne.

    A přišel den poslední, vždy je to tak, že člověk cítí, že to nějak rychle uteklo. A opravdu, připravili jsme pro členy takový program, který nás provedl celým výjezdem s lehkostí až k závěru. Příjemně unaveni, plní zážitků, těšili jsme se na poslední bod programu, focení s modelkou. Musím přiznat, že tohle nebylo v plánu, napadlo to Monču, ale všichni jsme si to náramně užili. Stejně jako modelka a naše nová zahraniční členka Gábinka, která má nyní fotek na rozdávání. A už zbývá jen poslední část, cesta domů. Celkem deset členů fotoklubu si našlo čas a chuť se zúčastnit. Chtěl bych ale poděkovat úplně všem, kteří se jakkoliv zapojily do příprav, organizace a své účasti na tomto podzimním výjezdu do Doubravníku. I díky Vám, to byla jízda, na kterou se nezapomíná.

Petr K.