Jdi na obsah Jdi na menu

Údolím trempů 2014

13. 5. 2014

osl_34.jpg                Hvězdy se schovaly za mračný závoj, a když jsme s rozedněním vyráželi, spustil se pořádný liják. Ovšem na nás si nepřišel. Nakonec jsme byli tři. Když jsme přijížděli k Vlčímu kopci, tak na nás už chvíli sem tam vykouklo sluníčko. Naše odhodlání se vyplatilo. Nachystali jsme si foťáky a hurá na cestu, jenž vede údolím trempů.

                Sešli jsme dolů a říkali si, jaké to tu bylo, když jsme fotili ledopád. Sotva jsme ho minuli, čekalo na nás první překvapení. Na malém mechu se líně povaloval mlok skvrnitý. Škoda, že to nebylo v místě, kde by svítilo sluníčko. Přesto jsme si ho vyfotili a hned pospíchali dál na první skalní vyhlídku. Přišli jsme právě včas, abychom viděli, jak mlha opouští údolí řeky a slunce ji svou silou schovává pod svá křídla. Bylo to impozantní divadlo přírody, kdy se před námi otevřela nádherná krajina říčních meandrů, jenž si razí svou cestu mezi téměř stometrovými skalnatými převisy. Když sedíte na kraji kaňonu, hledíte dolů a cítíte slunce, které se do vás opře vší silou, toužíte se vznést jako pták, který majestátně krouží nad nekonečnými hvozdy, a přitom můžete pozorovat život, který se odehrává pod vámi, na zemi. Co naplat, naše cesta zde nekončí, je potřeba jít dál.
                Novogotický altán Gloriet nabízí jedinečnouosl_23.jpg vyhlídku na boční strž zvanou Divoká rokle, kde se nespoutaná řeka mění v burácející peřeje a vodopády. Vyfotili jsme si zde společné foto a na vyhlídce se na chvíli zastavili u křížku na památku nehody, která se zde udála. Ano, tyto strže jsou tak příkré a hluboké, že stačí jeden chybný krok a váš život končí ve vteřině.
                A hurá na hrad. Tedy jen obrazně. Čekala nás zřícenina Sedleckého hradu a na ní tři kříže jenž připomínají jinou smutnou událost. Kdo jí chcete znát, vypravte se sami do těch míst. Pomaloučku scházíme do údolí k řece, kde nás čeká první ze dvou brodů. Dostat se na místo co by kamenem dohodil, nebylo nikdy tak obtížné. Každý kámen v chladivé řece se neomylně zapichoval do našich nohou a my se snažili dostat bezpečně na druhou stranu. Podařilo se a odměnou nám byla další zřícenina hradu. Tentokrát to byl Lamberk. Moc toho nezbylo, přesto síla mnoha staletí tohoto místa byla velmi cítit. Z vyhlídky jsme pořídili pár fotek a pokračovali dál do údolí, kde jsme měli naplánován oběd. Ale ještě předtím jsme si udělali malou odbočku na trempský cintorín vzdát hold všem těm, kteří zde prožili nejlepší léta a dnes zde mají svou pamětní desku. Doslova jsme cítili, jak se na nás shora dívají. S tichou pietou se otáčíme a jdeme dál svou cestou.
                Bylo potřeba najít ohniště, nějaké ty suché klacky a rozdělat oheň. Podařilo se a tak jsme se mohli pustit do opékání oběda v podobě špekáčku. Musím říci, že jsme si v této oddechové pauze opravdu užili spousty legrace. Ještě poklidit ohniště, zalít ho vodou a jde se dál. Dál k našemu cíli.
osl_29.jpg                Druhý brod byl pod Vlčím kopcem. Už když jsme přicházeli, viděli jsme skupinku poutníků brodit se stejným směrem. Nebylo proč dlouze váhat, však už jsme věděli „do čeho lezem“ a tak jsme schovali foťáky, hodili boty na ramena a vzali klacky jako oporu. Mimochodem jejich počet na jedné straně břehu a mnohem větší množství na břehu druhém v nás evokovalo slavnou Cimrmanovu teorii o počtu horníků :o).
                A nyní už nás čekalo jen poslední stoupání zpět k autu. Podařilo se a 107 výškových metrů jsme překonali všichni bez úhony. Bylo to nádherné putování po stopách trempů, kteří těmto místům propadli a dále se starají o půvab a tajemnou atmosféru okolí dvou hradů s nádhernou přírodní scenerií. Patří jim náš obdiv i dík. A pro vás co se do těchto míst nedostanete, máme pár fotografií.
Petr Kudláček

 

 

Náhledy fotografií ze složky Údolím trempů