Na zelený čtvrtek jsme se rozhodli jít vyfotit koniklece na Biskoupský kopec. Ačkoliv bylo celý den slunečno, v době naší výpravy se zamračilo a po příjezdu na místo nám začalo pršet. Ovšem pár kapek ivančický fotoklub nezastaví, nasadili jsme kapuce, kdo měl, vzal deštník a šlo se.

     Déšť se v tomto případě stal dobrým pomocníkem, který na květy přikoval malé kapky vody. Nejprve jsme si našli vhodný květ, poté si přichystali světla, abychom nahradili slunce, a začali fotit. Ať už je svět řízen čímkoliv, má náš "vaneckej" fotoklub rád. Vyšlo slunce. Na obloze se otevřelo okno, kterým nám sluníčko posvítilo na celou louku a my si mohli vybrat co fotit. Návdavkem jsme dostali jeětě nádhernou duhu, která ustupovala na temném nebi. Nádheru jen stěží lze zachytit takovou, jakou ji vidí lidské oko, ale když se podívám na fotky, co jsem udělal, myslím si, že to vidím stejně jak to bylo doopravdy.
Opět se potvrdilo, že není špatného počasí a vždy se vyplatí vyrazit, protože nikdy nevíme, co nás tam čeká.

     K Biskoupskému kopci jsme se vydali ještě jednou, o dva dny později, abychom si vyfotili nádherně rozkvetlé aleje stromů. Opět nám přálo počasí, viditelnost byla krásná a vidět bylo až k silu na Rakšickém nádraží. Nás ale zajímali spíše květy stromů kolem nás. Obklopeni vůní ze všech těch stromů a keřů, nenechali jsme si ujít ani pohled do údolí pod Čučicemi. No a místní kolorit nelze vynechat - JE Dukovany. Už se těšíme na další setkání. Kam to bude příště?