Jdi na obsah Jdi na menu

Jak jsme si užili jaro ve Sněžném 2016

6. 5. 2016

  

2-p5070316b.jpg

   Delší dobu jsme v klubu uvažovali o jarním výletu někam na Vysočinu.

 Už ani nevím, kdo přišel s nápadem zajet do Sněžného, nedaleko Nového Města na Moravě. Domluveno. Objednali jsme penzion Solitary.

     Odjížděli jsme v časných ranních hodinách v pátek 6. května. Celý objekt, nám starším připomněl rekreace ROH. Zřejmě také od té doby se na objektu nic nezměnilo, kromě velice ochotných majitelů. Po ubytování jsme hned vyrazili prozkoumat okolí. Krásné výhledy do malebného údolí, umocněné krásným počasím a ticho, že se nám ani nechtělo cvakat spouští. Balzám na oko a duši. A v tom to začalo, cvak, cvak,… hele já se ještě zajdu podívat kousek výš …. Už v tom zase lítáme,.. hele postav se

18delo-na-obzoru.jpg

 kousek vpravo jsi v záběru. A tak to jde až do pozdního odpoledne.

     Když slunce pomalu začalo zapadat, jdeme se podívat kdo další už přijel. Ráno někteří  vstávají velmi brzy, aby vyfotili mlhu v údolí, bohužel ten den zrovna nebyla, smůla. My ostatní co jsme tušili, jak to dopadne, sešli jsme se kolem půl deváté v jídelně, kde jsme měli připravenou snídani. Po snídani jsme vyrazili ke skalnímu útvaru Devět skal (836m).

     Po třech kilometrech volnou chůzí se před námi objevily skalní útvary zhruba 20-30 m vysoké. Někteří z nás jako kamzíci vyskákali na vyhlídku, někomu se muselo pomoci, ale na vrchol se dostali všichni. Tam jsme se všichni nevešli a proto jsme udělali společné foto pod skálou. Další cesta nás zavedla do obce Daňkovice, kde jsme se v místní restauraci skvěle najedli. Venku hřálo slunce, na louce kvetly pampelišky a tak jsme se zde utábořili. Pohled na přírodu v leže, je také velmi zajímavý.

     Po příjezdu na penzion se někteří ještě rozhodli si jít vyfotit západ slunce a mi ostatní, po krátkém odpočinku jsme se dali na večeři pečená kolena. Večer jsme si všichni promítali fotky a povídali si zážitky z focení. Na druhý den se nás pár sešlo již velmi brzy a šli jsme fotit k blízkému rybníčku. No prostě ráno jako v pohádce. Po návratu nás čekalo povídání o autorském právu, kde nám Petr vysvětloval, kde můžeme fotit a kde už ne. Posledním focením bylo okolí místního jezdeckého klubu. Ještě pár snímků a již jsme se museli rozloučit s tímto krásným koutem naší vlasti. Určitě se na Vysočinu musíme ještě vrátit.

Děkuji celé naší partě.

Luděk  

 

Náhledy fotografií ze složky Sněžné 2016