Jdi na obsah Jdi na menu

Listopadovým Doubravníkem 2016

29. 10. 2016

     Léto se schovalo za mlhu a sychravé počasí. O své slovo se pomaloučku začal hlásit podzim a s ním jeho nejkrásnější období plné pestrých barev. Nedalo nám to, a tak jsme vyrazili do kopců kolem Doubravníku.

     Náš sváteční příjezd 28. října byl opravdu mlžný a východu slunce jsme se nedočkali. Nicméně jsme si mohli čekání skrátit povídáním nebo focením detailů pavučin, které nám toto nevlídné počasí připravilo. Sjeli jsme dolů z kopce a po cestě se zastavili v obci Černvír podívat na 300 let starý dřevěný krytý most přes řeku Svratku. Měli jsme totiž domluveného na celý víkend toho nejlepšího průvodce, bratra našeho člena Luďka,doubravnik-0002.jpg pana Litoborského který bydlí v Doubravníku. A tak se není čemu divit, když nás cesta zavedla dále do místní fary, která se nyní rekonstruuje. I tak jsme v ní našli inspiraci k focení. Byl konečně čas jít na oběd, mimochodem byl vynikající, a poté jsme se ubytovali v penzionu hned za kostelem. Každý po svém jsme nabírali sílu na další program.

     Odpolední počasí se umoudřilo a my se vydali ke splavu. Příjemným zpestřením byly jabloně, které nám sem tam nabízely zapomenutá jablka. A tak jsme si je s chutí snědli. U vody bylo krásně. Zasněná romantická krajina s protékající dravou vodou byla přesně tím, co v nás nastartovalo tik v ukazováčku a spouště cvakali jedna přes druhou. A protože slunce popošlo blíže k obzoru, bylo na čase opustit řeku a jít dál. Naše cesta vedla na Záhumí (450m). Pravda, převýšení značné, ale nikam jsme se nehnali, tak to zvládli všichni bravůrně. I ta poslední členka přišla včas, ještě než slunce zapadlo. Ale to jsem předběhl, tak rychle zpět k cestě do kopce. A proč se vracím k cestě? Sám si odpovím. Cesta přinesla zážitky, na které by se nemělo zapomínat. Prvním z nich bylo Aú!?!

     Ano, byl to výkřik do ticha jenž prorazil bariéru podzimního listí a my nevěděli, co to znamenalo, to jsme se dozvěděli až později. Mezitím jsme dál šplhali do kopce po značené turistické cestě a v tom se před námi otevřel výhled na louku plnou bílých fleků. Co to je? To jsou houby, řekl kdosi. Doopravdy? Ano, jsou to bedle. A opravdu. Při bližším ohledání jsme si museli přiznat, že houby se již nesbírají v lese, ale na louce. Po ní totiž chodili, a to značně rychle, lidé kteří je sbírali do košů. Sluníčko opět vykoklo z mraků a my jsme si vyfotili krásné panorama na Doubravník i jeho okolí. V posledním slunci jsme ještě chvíli poseděli a popovídali si a pak zase zpět dolů, do tepla. Máte pravdu, něco jsem zde ještě nevysvětlil. Právě nyní byla chvíle, dozvědět se, co to bylo za výkřik. Kde bych jenom... a už vím. Okolo Doubravníku je mnoho pastvin pro různá hospodářská zvířata. V minulosti se stávalo, že se rozeběhla a pak se musela nahánět zpět. Aby se tomu zabránilo, přišla moderní doba s novým typem ohrad, lepe ohradníků. Elektrických. A protože ne vždy bylo z cesty pěkně vidět, bylo nutné vstoupit za tyto ohradníky a tak se stalo, že jeden z nás při překračování mírně zavadil o drát a už se ozvalo jen to již zmíňované zaúpění. No, musím dodat, že na funkci rostlináře to nemělo vliv.:o)

     Z toho všeho běhání na čerstvém vzduchu už nám dost vyhládlo a tak bylo více než jasné, co nás čeká dál. Byla to večeře v té nejlepší místní restauraci pana Sedláčka. Samozřejmě k pytí bylo místní čepované pivo Doubravník. A tak když přišel večer a my měli plné břuchy, přišla únava z celodenního putování a ranního vstávání, že z plánovaného posezení u vínka sešlo a my šli spát.

     V sobotu nás čekalo brzké vstávání, abychom si zopakovali focení východu slunce. Tentokrát nebyla mlha a tak jsme vyrazli na vyhlídku k obci Husle (480m). Než se objevilo sluníčko, připravili jsme se a čekali. A přitom čekání jsme malinko zmokli a Luděk našel dvě velké bedle. Výhled to byl nádherný a krajina čarovala barvami. A když vyšlo slunce, tak už jen cvakali spouště a objektivy měnily své stanoviště. Na protějším kopci se totiž rozzářila kaple nad Doubravníkem, která je na kopci Bozinka (448m)

doubravnik-0073.jpg

     Byl čas vrátit se zpět na snídani a přivítat ty členy, kteří se k nám přidali až tento den. S nimi jsme prošli farní zahradu, okolí kostela a prohlédli si kostel uvnitř. Potom jsme všichni vyrazili do obce Sejřek, zde nás čekala vycházka podzimní krajinou, korunovaná nádherným a nezapomenutelným výhledem na hrad Pernštejn. Z této strany je téměř neznámý. Po cestě zpět jsme se zastavili ještě jednou v obci Černvír a prohlédli si místní původně románský kostel. A že se blížil západ slunce, jelo se opět do kopce, tedy do obce Křížovice. Auta jsme nechali u Galerie Z ruky, kde jsme si povinně všichni prošli branou můz. Kolem nejkrásnější vyhlídky, což byla židle na stromě, jsme přišly až na nejvyšší bod kopce Vinohrad (529m) a každý po svém fotili panorama v zapadajícím slunci.

     Dalším, již večerním programem, byla beseda s místními občany a letitým zkušeným fotografem. Přišla nás pozdravit také paní starostka Doubravníku. A protože to byl dlouhý den, šli jsme brzy spát.

d33.jpg     V neděli ráno jsme se vydali na fotografování hradu Pernštejn. Vyrazli jsme z obce Smrček (500m), na vyhlídku Maria Laube (450m), kde se nám naskytl nádherný pohled na hrad (420m). Vydrželi jsme zde čekat na slunce zhruba hodinu a půl, ale štěstí nám nepřálo, tak jsme šli okolo hradu dolů. Poslední snídaně a odjezd směr domov.

     Prožili jsme chvíle na víkendové akci fotoklubu, která nám přinesla další společné zážitky a mnoho krásných fotografií. Kdo nebyl, může jen závidět nádheru, kterou nás přivítala podzimní krajina v okolí Doubravníku.
    

Už nyní se těšíme na příští akci našeho fotoklubu.

 

Náhledy fotografií ze složky Fotovíkend v Doubravníku