Jdi na obsah Jdi na menu
 


Beskydy 2022 - Velké Karlovice

20220714_115335.jpg     Každoročně se snažíme vyrazit s klukama někam na kopec, abychom se mohli rozhlédnout po našich městech, takříkajíc z nadhledu. Letos jsme vyrazili do Velkých Karlovic v Beskydech. Přišel čtvrtek 14. července a my začali náš foto výlet na Pustevnách. Vyšli jsme si ke kapli na Radhošť. 

article preview

     Každoročně se snažíme vyrazit s klukama někam na kopec, abychom img_2464.jpgse mohli rozhlédnout po našich městech, takříkajíc z nadhledu. Letos jsme vyrazili do Velkých Karlovic v Beskydech. Přišel čtvrtek 14. července a my začali náš foto výlet na Pustevnách. Vyšli jsme si ke kapli na Radhošť. A když už jsme na tom kopci byli, dali jsme si i oběd v restauraci. Jedno foto cestou u kopie sochy Radegast a už jsme sešli dolů omrknout nový Libušín, který po požáru znovu obnovili. Ubytovali jsme se v penzionu Polanský dvůr ve Velkých Karlovicích a byli velmi mile překvapeni jeho úrovní. Vybalili jsme se a zašli na jedno točené do Bistra, kde mimochodem natáčeli i seriál Doktor Martin. Den už končil a protože se ochladilo a hnalo se k nám nějaké pršení, naplánovali jsme další den a zalezli jsme do postele.

vkm_07.jpg     Ráno, po snídani, vedla naše cesta ke kříži na Velký Javorník. Cestou jsme prošli chráněným územím podél hraničních kamenů. Na Velkém Javorníku jsme se poté zapsali do vrcholové knihy návštěv. Cestou na Sedlo Gežov, nás pobavilo zjištění, že trhačky borůvek si pěkně rozdělily území. České u nás a ty slovenské na Slovensku. Dali jsme si v turistickém přístřešku svačinu a po žluté se vydali zpět na Kasárne, kde jsme zaparkovali auto. Do oběda ještě zbyl čas, tak jsme si zajeli do Karlovského muzea, kde jsme si prohlédli několik místností z výstavou místního folkloru a věcí běžného života či zhlédli tři výstavy obrazů. Docela jsme byli rádi, že v krásně zdobených úlech už dávno nebyli včely. Po obědě jsme si ještě zašli prohlédnout dřevěný Kostel Panny Marie Sněžné z roku 1754. Po návratu jsme si v penzionu odpočali a prohlédli fotky, které jsme za celý den vyfotili. Také jsme se chystali na noční focení východu měsíce. Docela dost se ochladilo, ale vydrželi jsme a o půl jedné ráno šli spát.

     Další den, tedy poslední celý, jsme věnovali návštěvě Soláňe. Zaparkovali jsme u Zvonice, kolem které se nachází Galerie v přírodě. Jsou to dřevěné sochy, umístěné přímo do krajiny kolem. Naučnou stezkou jsme se vydali k hřebenu Soláň a dále pak na vyhlídková místa cca 2 km. Po cestě zpět, jsme se zastavili na borůvkové knedlíky a česnečku v bistru Gigula nad sjezdovkou. Fotili jsme hlavně kytky a motýli, kterých tu poletovalo nepřeberně. Jen bylo obtížné je dohnat, neustále se naháněli a ne aby poseděli. Dále naše cesta vedla do Karolínky, kde jsme si chtěli prohlédnout vodní nádrž a sklárnu. Ale cestou jsme se zastavili ještě u Karlovského jezera, kde podle pověsti žijí draci a mocný vodník. Naštěstí ani jedno jsme neviděli a nepotkali. V Karolínce jsme zjistili, že místní sklárnu už definitivně uzavřeli a k vodní nádrži se také nedalo moc přiblížit, je plné pitné vody a tím v ochranném pásmu. Ale i zde jsme si našli co fotit.img_2536.jpg Trocha abstrakce probudila naši fantazii a i když jsme každý viděli něco jiného, užili jsme si to náramně. Za celý den toho šlapání už bylo až až. Dali jsme si oběd a pak se vrátili zpět do penzionu. Přebrali fotky, já napsal tento text a je večer. Jde se na kutě. zítra nás čekají Vizovice a cesta domů na Jižní Moravu.

     Naposledy jsme vstávali a opět do krásného slunného dne. Před devátou jsme si zabalili naše ranečky a vydali se na cestu. V Karolínce byla pouť a tak jsme na chvíli zastavili u kostela a koupili si bramborák, abychom ten den vydrželi až do oběda. No ještěže jsme to udělali. Ale o tom až za chvíli. Čekala na nás vyhlídka z Kohútky, kterou prochází Česko Slovenská hranice. Nedalo mi to, a tak jsem si ověřil, jaké to je, když člověk stojí ve dvou státech najednou. Což o to, pocit je to zvláštní, ale nevěřili byste ke komu se přiklonil ... :o) Ale teď zpět. Vyhlídka odtud byla uchvatná. Cestou dolů jsme ještě potkávali závodníky na kolečkových lyžích a s obdivem jsme sledovali, jak bravůrně šplhají klasikou do obrovského kopce. A hurá na oběd do Vízovic. Přátelé, to je ale díra. Snad v jediné otevřené restauraci bylo obsazeno a jinak krom zámku, nikde nic. Tak jsme se rozhodli obědvat ve Zlíně. Závěr už tak zajímavý není, odvezli jsme se domů a vzpomínali, jak nádherný to byl víkend. A protože jsme šťastní my, chceme trochu toho štěstí předat i vám, prostřednictvím přiložených fotografií.

Petr a Luděk

 

Náhledy fotografií ze složky Beskydy 2022

 



Archiv

Kalendář
<< duben >>
<< 2024 >>
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30          

Statistiky

Online: 26
Celkem: 3415514
Měsíc: 47282
Den: 1579