Naše první vycházka vedla do Hrubšic k vodnímu mlýnu. Dále jsme pak pokračovali kolem řeky, až k lávce přes řeku. Cestou jsme potkali několik místních lidí, kteří nám zpestřili vycházku zajímavým vyprávěním, např. o černé skále, vltavínech a nebo chovu a výcviku kozy. Z historie mlýna se dovídáme následující.

     "Vodní mlýn v Hrubšicích, chráněný jako kulturní památka, stojí přímo naproti místnímu zámku. Nejstarší písemná zmínka o vodním mlýnu v Hrubšicích pochází z roku 1613, kdy je zmíněn jako nově postavený v urbáři moravskokrumlovského panství, které v té době patřilo pánům z Lipé. Mlýn byl tehdy vybaven pěti koly, poháněl pilu a náležela k němu valchařská dílna. Jako součást dominikálu byl mlýn mlynářům pronajímán. V roce 1622 byl majetek Perchtolda Bohobuda z Lipé, zahrnující i hrubšický mlýn, konfiskován a následně jej získal rod Liechtensteinů. V jejich majetku se nacházel až do roku 1908, následně přešel do vlastnictví Kinských. V roce 1755 byl mlýn tzv. emfyteuticky prodán, tzn. zůstal v majetku vrchnosti, ale byl dědičně pronajímán. V první polovině 19. století mlýn provozovala rodina Štěpánků, která uvažovala o rozsáhlé modernizaci, záměr však byl úředně zamítnut. V roce 1930 mlýn provozoval Josef Sobotka, k zařízení náležela také pila a elektrárna. Po znárodnění objekt spravovalo Jednotné zemědělské družstvo a využívalo jej pouze k mletí šrotu." (zdroj: Národní památkový ústav)

     Zkušené oko diváka jistě objeví, že jsme použili k focení mobilní telefony. To jsme právě využili možnost, dozvědět se více o nastavení a použití fotoaparátu telefonu v reálných podmínkách na naší vycházce, když náhodou skončíme někde na pěkném místě bez fotoaparátu a jen s mobilem v ruce.