Kde začít? Věčná otázka, která mě doprovází pokaždé, když mám psát o akci fotoklubu. Tentokrát je to prodloužený fotovíkend v Doubravníku u Tišnova. A tak to povídání dnes vezmu trochu jinak. 

 

     Na cestu jsme vyrazili hned z rána, obloha byla zamračená a nevypadalo to, že by se mělo něco změnit. Než jsme se dostali do Tišnova, kde jsme měli sraz, začalo dokonce drobně pršet. Jenže jak to tak většinou bývá, když se nám do špatného počasí nechce a i přesto se vydáme kupředu, mraky se rozejdou a vykoukne slunce. Čekalo nás mnoho známých míst v novém neokoukaném kabátě. Snad si zasloužíme tu krásu, říkal jsem si, když se úsměvy objevili ve tvářích členů našeho fotoklubu. Měl jsem pocit, že jsme součástí něčeho, co se vymyká běžnému životu a dává nám tolik potřebnou energii jít dál a žít. 

 

     V dalších dnech se nám vždy povedlo nezmoknout když přišla drobná přeháňka, atak nějak souhrou okolností, jsme se vždy dokázali k dobrému počasí projíst. Prostě jsme např. po obědě vyšli ven, vzduch voněl deštěm, zem byla mokrá a na obloze letěly mraky jako šípy, aby pustily do krajiny paprsky slunce které nás pak provázely při focení celý den. Navštívili jsme místa známá i nová, vlastně i ta známá byla jiná, většina toho co mohlo kvést už odkvetlo a to co zbylo, schovávalo se před námi v široké paletě odstínů jarní zeleně. Vyzkoušeli jsme si také vyfotit noční oblohu, zašli si na východ slunce, navštívili Dolní Rožínku nebo vyšlápli na zříceninu hradu Zubštejn. Ať už to bylo cokoliv, zažili jsme spoustu dobrodružství a poznali jak důležité je mít pár přátel, kteří jsou tak trochu stejní a přesto každý sám sebou. A i když někteří přijeli jen na jeden den, užili jsme si společně kopec legrace a každý si odnesl pěkný snímek toho co ho zajímalo. Byl to krásný víkend, plný nádherných okamžiků, které jsme se nejenom pro sebe pokusili zachytit v našich fotografiích.

Petr K.