Ráno jsme nedočkavě vyhlíželi kolektiv, až se nám sjede na místo startu k Luďkovi před dům. Bylo těsně před 8 hodinou, když jsme se všichni sešli a naskládali do aut. Byl čas a právě začínalo naše nové dobrodružství.

     Na silnicích bylo znát, že je sváteční den, a tak nám cesta dobře utíkala. Ani netušíme jak, ale podařilo se nám dohnat i Ferrari, stálo totiž na parkovišti u Mc. Donalda. Ale za fotku stálo ho vidět. Po krátké zastávce jsme pokračovali směr Kámen. Už při příjezdu nás vítala silueta stejnojmenného hradu. Zde na nás čekala 90ti minutová prohlídka. Po cestě na Kvildu jsme se ještě zastavili na řetězovém mostě u obce Stádlec. Původně, v letech 1848–1960, překlenoval Vltavu u Podolska. Při stavbě přehrady Orlík byl most rozebrán a přemístěn jako technická památka k obci Stádlec. Veškerý další program už jsme vypustili a dále jeli rovnou na Kvildu do Penzionu Ve Stráni. Cestou se nám poštěstilo vidět ještě volně v přírodě Daňky v souboji, bohužel nešlo zastavit, tak to máme vyfoceno jen v hlavě. Po ubytování jsme si udělali malý piknik na pokoji č.1, který se stal po celou dobu výjezdu degustační zónou všeho jídla a pití, co jen kdo přivezl. A že ho bylo. Ve 22 hodin jsme šli spát, čekal nás nový den, plný šumavských zážitků.

     Budííííííčeeeeeeek!!! Cože, proč? Proč v 7 hodin, grrr… No, věru. Moc se mi z vyhřátého pelíšku nechtělo. Jenže mě ty kojoti, co vstávají už v 5:00, nenechali déle pochrupávat. Nachystali jsme si snídani a začali vybírat z připravených výletů, který by jsme absolvovali. Výběr padl na Modravu a Tříjezerní slať. V Modravě na parkovišti bylo jen pár aut. Vzali jsme baťohy, foťáky a tradá na cestu která šla mírně do kopce a v závěru si pro nás připravila pro některé téměř výstup na Annapurnu. Jupíííí, zvládli to úplně všichni, Boženka si zaslouží velkou pochvalu.

     U jednoho z jezírek jsme se rozhodli udělat společnou fotku a tak nějak se nám podařilo na chvíli zavazet všem ostatním turistům, kteří se na lávku tlačili, až nám jedna z úsměvem na rtu řekla, ať se vyfotíme a vysmahneme. Po svačince jsme se vydali na cestu zpět k autu a vyrazili na další připravené místo, kterým byla Hauswaldská kaple. Hned po příjezdu na parkoviště, vyšlo z mlhy slunce a opřelo se do nádherně podzimních barev. Šli jsme kolem Schwarzenberského kanálu asi 1,5 km, abychom spatřili nádheru v podobě nové sochy Panny Marie, která je celá ze skla. Sluníčko nám také vyčarovalo krásné světlo mezi stromy, k tomu jemná mlha, tak se stalo, že jsme se odtud dostali až při západu slunce. Na chalupě jsme se sešli u kluků na jedničce, kde s námi Bobina oslavila narozeniny. Celkem jsme si ten den našlapali 11,5 km. Naplánovali jsme kam ráno vyrazíme a hajdy do hajan.

     Nový den nás vítal opět se sluníčkem, a tak jsme vyrazili na cestu do Velhartic, kde je hrad a zámek Buška z Velhartic. Měli jsme na výběr z několika prohlídkových tras, vybrali jsme si gotický hrad. Ti co nešli s námi, tak si obešli hrad ze všech stran a fotili krásnou okolní krajinu. No, moc vybavení ve hradu nebylo. Jen dřevěné schody a pár zdí, ale vyhlídka pěkná. Až jsme sešli dolů, tak jsme vyfotili společnou fotografii a vydali se na náves ke kostelu, kde jsme si v místní restauraci U bílého beránka dali oběd. Jídlo bylo jako od maminky a ceny velmi příznivé.

     Po obědě jsme popojeli do Dobré Vody, kde jsme si zašli do kostela sv. Vintíře. Zde je nainstalováno několik plastik křížové cesty, sochy, oltář a to vše je ze skla. Autorkou je Vladěna Tesařová. Před kaplí je ještě pramen se zázračnou vodou, ale i na něm se podepsalo sucho. No a protože okolo kaple se rozprostírá starý hřbitov, s úctou k místu jsme si zašli udělat ještě nějaké fotografie i tam. Po příjezdu na Kvildu jsme se někteří rozhodli zajít na místní specialitu, borůvkový knedlík. Zatím co Luďa hájil barvy fotoklubu a sešel se s majiteli penzionu. Předal jim drobné upomínkové předměty a poděkoval za skvělé ubytování.

      A byla tu sobota. Vstávali jsme do zachmuřeného počasí, i tak nás to neodradilo a vyrazili jsme směrem na Svinou Ladu na Chalupskou slať. Smutný to byl pohled na ikonickou břízku, která na malém ostrůvku, již bez života, jen čeká až si ji příroda vezme zpět. Zde bylo také naposledy otevřeno návštěvnické centrum, tak jsme se mohli seznámit i s některými dalšími informacemi a živočichy, kteří v tomto prostředí žijí. Když jsme odcházeli k autům, začalo jemně poprchávat, ale to nás neodradilo a odjeli jsme na Soumarské rašeliniště. Zde jsme si prošli naučnou stezku až k vyhlídkové věži, ze které už není co vidět a ke všemu je i z důvodu havarijního stavu uzavřena. Na konci stezky jsme ještě nakoukli do Muzea lehkého opevnění a pak se vydali zpět na Kvildu do restaurace Šumava Inn. A teď úplně nevím, jak bych přetlumočil zápis z deníku, tak ho sem raději opíšu jako citaci. „Všude cestou jsme viděli množství krav, ovcí, koňů, volů a … Bobra jsme neviděli, dnes ho již hledat nemůžeme.“(zpropadená degustace)

     Mezitím venku začalo jemně pršet, tak už jsme nikam nejeli. Tedy až na cukrárnu, kde měli moc dobré zákusky, Drahoše a Klárku, kteří šli v nepromokavém na Jezerní slať a když chvíli zase vykouklo slunko, někteří z nás jsme se vydali na rysí a jelení výběh. Bohužel jsme viděli akorát sojku, jak krade rysovi maso a havrana, jak zahání sojku. Večer na chalupě jsme pak zhodnotili celý den a domluvili kam pojedeme ráno. Předpověď hlásila déšť.

     Ráno posledního dne, bylo kouzelné. Příroda nám přichystala krásné překvapení v podobě čerstvě napadaného sněhu (cca 4 cm). Po sbalení a poslední společné fotografie u chalupy, jsme zamířili na Horskou Kvildu. Tam jsme si vyfotili i hustou sněhovou chumelenici a rozloučili se s Alešem a Evou, kteří jeli jiným směrem. Cestou jsme se ještě zastavili abychom vyfotili podzimní fotky u rybníka Kramata a pak na oběd v Obratani. Odtud už rovnou domů.

     Tento prodloužený víkend se opět vydařil na jedničku a už přemýšlíme, kam se vydáme příští podzim. Děkujeme všem, co se zúčastnili, a těm ostatním přejeme, aby příště mohli jet s námi zažívat nová a nevšední dobrodružství.

Petr, Luděk (a Monika)