Jdi na obsah Jdi na menu

Šumava 2020

20. 10. 2020

img_6300a.jpg     V dobách nelehkých, ba dokonce zlých, vydali jsme se hledat odpočinek, do barevného podzimu krásné Šumavy. Našim útočištěm byla obec Špičák, nedaleko Železné Rudy. Ale než jsme se tam dostali, čekala nás dlouhá cesta.

     A protože jsme každý vyrazili samostatně, naše první zastávka byla u 9 křížů. Probrali jsme plán cesty a pokračovali dál. Zastavili jsme až u Jediného Řetězového mostu v ČR, u obce Stádlec. A i když byl zrovna v rekonstrukci a nebylo možné se po něm projít, byl impozantní. Nakonec i odtud jsme odjeli. To už se Šumava doslova lepila na pneumatiky. Zastavili jsme ve Svinné Ladě a šli okouknout nejfocenějšíízu v republice, která se nachází na Chalupské slati.

     Čím blíže jsme byli Železné Rudě, tím více začínalo pršet. Snad i proto jsme se rozhodli, projet Modravou bez zastávky a jet dál až do cíle cesty. Tím byl penzion U Michala ve Špičáku.

     Druhý den, hned po snídani, jsme se téměř všichni vydali po žluté do Železné Rudy. Jednomu z nás se to zdálo příliš snadné a tak se vydal na vrchol Pancíř, kde na něj čekalo několik centimetrů sněhu. Cestou jsme viděli krásná místa a dozvěděli se také něco málo z historie obce. Co ale historií není, je řádění bobrů. Ano, i zde. Potkali jsme městského strážníka a dali se s ním do řeči. Bobři v regionu prý páchají rozsáhlé škody a svými hrázemi narušují plynulý tok potoků, které se pak rozlévají a podmílají asfaltové komunikace. S jejich prací jsme se také mnohokráte setkali. Je s podivem, že je nezastaví jakákoliv síla stromu. Prostě hlodají tak dlouho, až strom spadne. Pak jdou na další. V Železné Rudě jsme navštívili kulturní středisko, prohlédli si místní kostel a šli na nádraží. Nohy už volali o pomoc, tak jsme na zpáteční cestu zvolili jízdu vlakem. Ani jsme nečekali, jaké pohledy nás mohou překvapit cestou na Špičák. Na pokojích jsme se domluvili a společně popřáli Luďkovi k narozeninám. Po večeři jsme si promítly fotky z celého dne a pak hurá na kutě.

     Další den začal stejně jako ten předchozí. Mlha, déšť,img_6133a.jpg no prostě krásný podzim. A tak jsme se vydali zkoumat místa v okolí, ke kterým se dá spíše přijet autem. Drahoš si zvolil opět vlastní trasu Čertovo jezero - Černé jezero - Špičák. První naši zastávkou byl Girglův Dvůr (Girglhof). Zde byla také kaple, bohužel uzavřena. Přesto jsme si našli spoustu zákoutí i vyhlídek k focení. Dál nás cesta vedla kolem Nýrské přehrady až ke Klatovům na Klatovskou Hůrku, kde stával kostel sv. Anny. Nyní se zde nachází pouze obvodní zdi bez střechy a uvnitř je zázemí pro konání různých společenských událostí. Cestou jsme několikrát zastavili a fotili nádherná panoramata podzimní mlhavé šumavy. Zaujal nás také název osady Brčálník. Rybník jsme sice nenašli, ale pohledy do krajiny zde jsou nádherné. Když už jsme se přiblížili na dohled Špičáku, zastavili jsme ještě u rekreační chaty Lesů České Armády. Spustlá 6-ti patrová budova s mnoha objekty v přilehlém okolí, odpočinkovými místy s kdysi nádhernou vyhlídkou,…. Nedá se vyhnout pocitu zmaru. Příroda si postupně místo podmaňuje zpět do své moci.

     Po příjezdu se někteří z nás již odebrali do chaty, jiní šli fotit řádění bobrů za nádraží. Večer nás opět čekalo promítání fotek a přípravy na den odjezdu.

     Neděle ráno. Venku zatím mlha, ale jiná, tentokrát byla všude, předtím pouze na svazích. Šli jsme tedy na snídani a čekali, co z toho bude. Jako vždy, byla snídaně luxusní a velmi bohatá a tak jsme se u ní malinko zdrželi, když v tom někdo povídá, hele, venku svítí sluníčko. Tak nám ten den pěkně začal. Sbalili jsme zavazadla a nasedli do aut. Domluvili jsme se, že každý si pojedeme svůj program. Tak jsem tedy jel s Luďkem na vyhlídky a Jindra zase na Vydru. Cestou jsme zastavovali všude, kde to bylo krásné a sluníčko opravdu čarovalo. A tak si tak fotíme, když v tom přijel i Jindra. Zcela náhodou na stejné místo jako my. A tak jsme se zase rozloučili a jeli dál. Tento poslední den na Šumavě, byl opravdovou odměnou za ty tři propršené dny. Ta spousta barev, hry stínů, hrad Kašperk, američtí bizoni, řeka Vydra…

_pk14649.jpg

     Na pár dnů se nám stala domovem Šumava a dala nám novou energii pro naše amatérské fotografování. Je jen škoda, že nás nemohlo být víc, ať už důvody byly jakékoliv. Doufejme tedy, že příští společný víkend na jaře 2021, bude situace příznivější.

 

Náhledy fotografií ze složky Fotovíkend - Šumava 2020